Vítejte u společnosti DOM - ZO 13, s.r.o.
Nabízíme Vám služby při posuzování shody (certifikace, inspekce, zkoušení), které Vám pomáhají splnit požadavky legislativy, technických norem, předpisů apod. a uplatnit se na domácím i zahraničním trhu.
Společnost DOM - ZO 13, s.r.o. vznikla v roce 1996 a má sídlo v České Třebové. V letech 2000-2002 rozšířila společnost svoji působnost o další pracoviště v Ostravě a v Praze. V letech 2001 až 2005 došlo k rozšíření nabízených služeb posuzování shody, které jsou poskytovány v mezinárodním akreditačním systému.

Certifikace EN 1090

Vytisknout

Posuzování a certifikace výrobců a kovových konstrukcí

Do září 2011 se v České republice ocelové konstrukce vyráběly podle normy ČSN 732601 "Provádění ocelových konstrukcí", která byla od 1.9.2011 nahrazena řadou evropských norem EN 1090. Protože jsou v oblasti dodávání ocelových konstrukcí německé firmy jedním z největších zákazníků českých firem, rovněž se poměrně často využívala řada norem DIN 18800. V Německu pro výrobu ocelových konstrukcí ještě do 30.6.2014 platila také DIN 18800‑7. Nové projekty (stavby) se v Německu podle DIN 18800 již zahajovat nemohou, ale již zahájené projekty a dodávky stavebních výrobků budou podle normy DIN 18800 dokončeny. Tento stav může trvat i několik dalších let po oficiálním ukončení platnosti DIN 18800.

Výroba ocelových konstrukcí podle EN 1090-2

Výrobou ocelových konstrukcí se zabývá norma EN 1090-2, která je poměrně složitá a verze platná v době tvorby tohoto textu má okolo 200 stran. Norma se zabývá všemi procesy, které jsou pro výrobu ocelové konstrukce relevantní (požadavky na dokumentaci, požadavky na základní výrobky, příprava a sestavení, svařování, mechanické spojování, montáž, povrchové úpravy, geometrické tolerance, kontrola a zkoušení včetně oprav). Pro stanovení požadavků na ocelovou konstrukci jsou velmi důležité třídy provedení, označené jako EXC1 až EXC4, pro které požadavek přísnosti vzrůstá od EXC1 do EXC4. Třídy provedení lze použít obecně na celou konstrukci nebo stanovit zvlášť pro její části. Konstrukce tedy může obsahovat různé třídy provedení. Požadavky na třídy provedení konstrukce musí být stanoveny ve fázi návrhu konstrukce a výrobce je musí mít k dispozici ve fázi přezkoumání zakázky ještě před zahájením výroby. Obecná doporučení pro stanovení třídy provedení konstrukce jsou uvedena v normě EN 1090-2.

Svařování ocelových konstrukcí podle EN 1090-2

Součástí normy EN 1090‑2 jsou i požadavky na proces svařování. Stejně jako u ostatních procesů zde požadavky závisí na třídě provedení. Norma EN 1090‑2 požaduje, aby svařování bylo podle třídy provedení konstrukce prováděno v souladu s požadavky příslušné části ISO 3834 (viz tabulka).

Tabulka -  Obecné požadavky na svařování dle EN 1090-2

Třída provedení

Požadovaná část ISO 3834

EXC1

ISO 3834-4 „Základní požadavky na jakost“

EXC2

ISO 3834- 3 „Standardní požadavky na jakost“

EXC3, EXC4

ISO 3834- 2 „Vyšší požadavky na jakost“.

Postupy pro svařování ocelových konstrukcí a jejich kvalifikace

Svařování se musí provádět kvalifikovanými postupy za použití specifikace postupu svařování (WPS) v souladu s příslušnou částí ISO 15609 nebo ISO 14555 nebo ISO 15620. Pokud je stanoveno, musí být ve WPS uvedeny zvláštní podmínky umístění pro stehové svary. Pro spoje dutých průřezů příhradových konstrukcí musí WPS stanovit začátek a ukončení oblastí svařování a použitou metodu, aby se zvládla místa, kde svary přechází po obvodu přípoje z koutových na tupé svary.

Kvalifikace postupů svařování pro metody 111, 114, 12x, 13x a 14x musí být provedeny podle následující tabulky.

Tabulka -  Metody kvalifikace postupu svařování pro svařovací metody 111, 114, 12, 13 a 14

Metoda kvalifikace

Norma

EXC2

EXC3

EXC4

Zkouška postupu svařování

ISO 15614-1

X

X

X

Předvýrobní zkouška svařování

ISO 15613

X

X

X

Normalizovaný svařovací postup

ISO 15612

Xa

Využití předchozí svářečské zkušenosti

ISO 15611

Xb

Zkoušené svařovací materiály

ISO 15610

Xb

X   dovoleno

–    není dovoleno

a) Pouze pro materiály ≤ S355 a pouze pro ruční nebo částečně mechanizované svařování.

b) Pouze pro materiály ≤ S275 a pouze pro ruční nebo částečně mechanizované svařování.

Jestliže se pro kvalifikaci postupu svařování použijí ISO 15613 nebo ISO 15614-1, musí se uplatnit následující podmínky:

  • Jestliže jsou stanoveny zkoušky vrubové houževnatosti, musí se provést za nejnižší teploty požadované pro zkoušku vrubové houževnatosti materiálu připojené jakosti.
  • Pro oceli podle EN 10025-6 je nezbytný jeden vzorek mikrovýbrusu. Musí se uchovat fotografie svarového kovu, hranice natavení a tepelně ovlivněná oblast HAZ se musí zaznamenat. Mikrotrhliny jsou nepřípustné.
  • Jestliže se svařuje přes dílenský nátěr, musí se zkoušky provádět pro maximální požadovanou tloušťku vrstvy nátěru (jmenovitá tloušťka + tolerance).

Jestliže se požaduje protokol o kvalifikaci postupu svařování příčných nosných koutových svarů u ocelí vyšších pevnostních tříd než S275, musí se zkouška doplnit zkouškou křížového spoje provedenou podle ISO 9018. Musí se hodnotit pouze vzorky s a ≤ 0,5t. Musí se vyzkoušet tři vzorky křížového spoje v tahu. Jestliže k porušení došlo v základním kovu, musí dosáhnout minimálního jmenovitého tahového napětí základního kovu. Jestliže k porušení došlo ve svarovém kovu, musí se stanovit napětí při přetržení příčného průřezu skutečného svaru. Při metodách hlubokého závaru se musí brát v úvahu skutečná hloubka závaru. Stanovení průměrného napětí při přetržení musí být ≥ 0,8Rm (kde Rm je jmenovitá pevnost v tahu použitého základního materiálu).

Kvalifikace postupů svařování pro metody 21, 22, 23, 24, 42, 52, 783 a 784 musí být provedeny podle následující tabulky.

Tabulka -  Metody kvalifikace postupu svařování pro ostatní svařovací metody

Metody svařování

Specifikace postupu svařování (WPS)

Kvalifikace postupu svařování

Číslo

Název

21

22

23

Bodové svařování

Švové svařování

Výstupkové svařování

ISO 15609-5

ISO15612

24

Odporové svařování

ISO 15609-5

ISO 15614-13

42

Třecí svařování

ISO 15620

ISO 15620

52

Laserové svařování

ISO 15609-4

ISO 15614-11

783

 

 

Obloukové přivařování trnů s keramickým kroužkem nebo v ochranné atmosféře plynu

 

ISO 14555

ISO 14555a

784

Krátkodobé zdvihové přivařování trnů

a)    Pro EXC2 je dovolena kvalifikace postupu svařování založená na dřívějších zkušenostech. Pro EXC3 a EXC4 musí být kvalifikace postupu svařování ověřena zkouškou postupu svařování nebo předvýrobní zkouškou.

Pozor, norma EN 1090-2 omezuje platnost kvalifikace postupu svařování WPS pokud nebyl delší dobu používán! Pro postup svařování kvalifikovaný podle ISO 15614‑1, který se nepoužíval v období mezi jedním a třemi roky, se musí provést vhodná předvýrobní zkouška svařování pro oceli vyšší pevnosti než S355. Hodnocení a zkoušení musí zahrnovat vizuální kontrolu, radiografickou nebo ultrazvukovou kontrolu (nepožaduje se pro koutové svary), zkoušku na povrchové trhliny magnetickou nebo kapilární, makrovýbrus a zkoušku tvrdosti. Pro postup svařování kvalifikovaný podle ISO 15614‑1, který se nepoužíval déle jak tři roky se musí pro oceli do S355 včetně vzorek makrostruktury z předvýrobní zkoušky prozkoumat z hlediska přijatelnosti. Pro postup svařování kvalifikovaný podle ISO 15614‑1, který se nepoužíval déle jak tři roky se musí pro oceli vyšší pevnosti než S355 provést nová zkouška postupu svařování.

Vždy platí, že před uvolněním WPS je třeba prvních pět svarů kontrolovat dvojnásobným rozsahem NDT zkoušení než je stanoveno normou pro běžnou výrobu.

Obrázek - Vývojový diagram pro vypracování a používání WPS

Kvalifikace svářečů a operátorů pro svařování ocelových konstrukcí

Kvalifikace svářečů musí být podle ISO 9606-1 a kvalifikace svářečských operátorů musí být podle ISO 14732. V případě svařování betonářských ocelí musí být svářeči nosných spojů kvalifikováni podle ISO 17660-1 a svářeči nenosných spojů podle ISO 17660‑2. V případě obloukového přivařování svorníků musí být kvalifikace svářečských operátorů podle ISO 14555. Svářeči dutých průřezů šikmých přípojů diagonál s úhlem menším než 60º se musí ověřit zvláštní zkouškou (například ISO 9606‑1 v kombinaci s pracovní zkouškou svářeče). Musí být dostupné záznamy kvalifikačních zkoušek všech svářečů a svářečských operátorů.

Svářečský dozor

Svařování ocelových konstrukcí pro třídy provedení EXC2, EXC3 a EXC4 musí probíhat pod dohledem svářečského dozoru, který má odpovídající kvalifikaci a zkušenosti ve svářečských operacích, jak stanoveno v EN ISO 14731. Norma EN 1090‑2 rozlišuje následující stupně znalostí svářečského dozoru:

  • B (Basic), základní znalosti, odpovídá IWS
  • S (Standard), standardní znalosti, odpovídá IWT
  • C (Comprehensive), vyšší znalosti, odpovídá IWE

Pro svařování ocelových konstrukcí musí být svářečský dozor zvolen podle následujících tabulek:

Tabulka -  Požadavky na svářečský dozor pro svařování konstrukčních ocelí

Třída provedení

Skupina oceli

Svařované tloušťky v mm

t ≤ 25 a

25 < t ≤ 50 b

t > 50

EXC2

S235 až S355

(1.1, 1.2, 1.4)

B

S

C c

S420 až S700

(1.3, 2, 3)

S

C d

C

EXC3

S235 až S355

(1.1, 1.2, 1.4)

S

C

C

S420 až S700

(1.3, 2, 3)

C

C

C

EXC4

Všechny oceli

C

C

C

a)  Patní plechy sloupů a čelní desky ≤ 50 mm.

b)  Patní plechy sloupů a čelní desky ≤ 75 mm.

c)  Pro oceli do S275 včetně, úroveň S je dostačující.

d)  Pro oceli N, NL, M a ML, úroveň S je dostačující.

 

Tabulka 12.1.5 -  Požadavky na svářečský dozor pro svařování korozivzdorných ocelí

Třída provedení

Skupina oceli

Svařované tloušťky v mm

t ≤ 25

25 < t ≤ 50

t > 50

EXC2

Austenitické (8)

B

S

C

Austeniticko-feritické (10)

S

C

C

EXC3

Austenitické (8)

S

C

C

Austeniticko-feritické (10)

C

C

C

EXC4

Všechny oceli

C

C

C

Kritéria přípustnosti

Kritéria přípustnosti pro vady svarů, s odvoláním na EN ISO 5817, musí být následující, s výjimkou vad „strmý přechod svaru“ (505) a „mikroskopický studený spoj“ (401), které se neberou v úvahu:

  • EXC1 úroveň kvality D;
  • EXC2 všeobecně úroveň kvality C, s výjimkou kvality D pro „zápaly“ (5011, 5012), „překrytí“ (506), „dotyk elektrody“ (601) a „díra v kráteru na konci svaru“ (2025);
  • EXC3 úroveň kvality B;
  • EXC4 úroveň kvality B+, což je kvalita úrovně B s dalšími požadavky uvedenými v normě EN 1090-2.

Tepelné dělení výrobků pro ocelové konstrukce

Tepelné dělení (řezání kyslíkem, plasmou, laserem, ...) je běžná technologie pro přípravu dílců ocelových konstrukcí. V případě použití tepelného dělení však musí výrobce provádět pravidelné ověřování způsobilosti procesu tepelného dělení tak, jak je stanoveno normou EN 1090-2. Musí se zhotovit čtyři vzorky, které se dělí následujícím způsobem:

1)     přímý řez nejtlustšího základního výrobku;

2)     přímý řez nejtenčího základního výrobku;

3)     ostrý úhel z reprezentativní tloušťky;

4)     zakřivený oblouk z reprezentativní tloušťky.

Musí se provést měření na přímých vzorcích každý o délce nejméně 200 mm a kontrolovat splnění požadované jakostní třídy. Ostrý úhel a zakřivené vzorky se musí kontrolovat, aby se prokázalo, zda byly zhotoveny hrany ekvivalentního standardu přímého řezu. Řezané hrany pro třídu provedení EXC1, které jsou bez významných nepřesností jsou přijatelné za předpokladu, že jsou odstraněny všechny okuje. Pro kolmost a úhlovou toleranci u lze použít toleranční pole 5. Pro ostatní třídy provedení platí následující tabulka:

Tabulka -  Požadovaná jakost řezaných povrchů podle EN 1090-2 a ISO 9013

 

Úchylka kolmosti a úchylka úhlu u

Střední výška profilu, Rz 5

EXC2

toleranční pole 4

toleranční pole 4

EXC3

toleranční pole 4

toleranční pole 4

EXC4

toleranční pole 3

toleranční pole 3

Dále se musí ověřovat způsobilost procesů způsobujících místní zvýšení tvrdosti (tepelné dělení, stříhání, děrování). Musí se vyrobit čtyři vzorky na základním výrobku citlivém na místní ztvrdnutí a v místech nejvíce dotčených ztvrdnutím se musí provést čtyři zkoušky místní tvrdosti na každém vzorku. Zkoušky tvrdosti musí být v souladu s ISO 6507. Naměřené tvrdosti musí odpovídat požadavkům EN 1090-2.

Kontrola a zkoušení ocelových konstrukcí

Kontrola před a během svařování se musí zahrnout do kontrolního plánu v souladu s požadavky uvedenými v odpovídající části ISO 3834. Metody nedestruktivního zkoušení (NDT) se musí zvolit v souladu s ISO 17635. Všeobecně se používá ultrazvuková nebo radiografická zkouška na tupé svary a kapilární nebo magnetická prášková zkouška na koutové svary. NDT před a po svařování s výjimkou vizuální zkoušky musí provést kvalifikovaná osoba, která má kvalifikaci úrovně 2 podle ISO 9712.

NDT kontrola po svařování nesmí být provedeny dříve než po minimální časové prodlevě po svařování stanovené normou EN 1090-2. Všechny svary se musí vizuálně kontrolovat po celé délce. Jestliže je při kontrole povrchu podezření na vadu, musí se na kontrolovaném svaru provést kapilární nebo magnetická prášková zkouška. Pokud není stanoveno jinak (například ve smlouvě), pro svary EXC1 se nepožadují žádné doplňující NDT.

Pro svary EXC2, EXC3 a EXC4 je rozsah NDT stanoven normou EN 1090-2 a zahrnuje jak zkoušení povrchu tak zkoušení vnitřních vad, je-li proveditelné. obecně platí, že pro prvních 5 spojů zhotovených podle stejné WPS musí být rozsah NDT dvojnásobný než je rozsah požadovaný pro následující výrobu.

Vizuální kontrola se musí provést po ukončení svařování ve všech oblastech svařování a předtím, než se provede jakákoli další NDT kontrola. Vizuální kontrola musí obsahovat:

a)     kontrolu přítomnosti a umístění všech svarů;

b)     kontrolu svarů podle ISO 17637;

c)     kontrolu případných dotyků elektrodou a oblasti svarového rozstřiku.

Pro EXC2, EXC3 a EXC4 se musí opravy svařováním provést podle kvalifikovaného postupu svařování. Opravené svary se musí znovu kontrolovat a musí splňovat požadavky původně navržených svarů.

Výroba hliníkových konstrukcí podle EN 1090-3

Výrobou hliníkových konstrukcí se zabývá norma EN 1090-3, která je velmi podobná normě EN 1090-2. Norma se zabývá všemi procesy, které jsou pro výrobu hliníkové konstrukce relevantní (požadavky na dokumentaci, požadavky na základní výrobky, příprava a sestavení, svařování, mechanické spojování, montáž, povrchové úpravy, geometrické tolerance, kontrola a zkoušení včetně oprav).

Pro stanovení požadavků na hliníkovou konstrukci jsou velmi důležité třídy provedení, označené jako EXC1 až EXC4, pro které požadavek přísnosti vzrůstá od EXC1 do EXC4. Třídy provedení lze použít obecně na celou konstrukci nebo stanovit zvlášť pro její části. Konstrukce tedy může obsahovat různé třídy provedení. Požadavky na třídy provedení konstrukce musí být stanoveny ve fázi návrhu konstrukce a výrobce je musí mít k dispozici ve fázi přezkoumání zakázky ještě před zahájením výroby. Obecná doporučení pro stanovení třídy provedení konstrukce jsou uvedena v normě EN 1999-1-1.

Svařování hliníkových konstrukcí podle EN 1090-3

Součástí normy EN 1090‑3 jsou i požadavky na proces svařování. Stejně jako u ostatních procesů zde požadavky závisí na třídě provedení. Norma EN 1090‑3 požaduje, aby svařování bylo podle třídy provedení konstrukce prováděno v souladu s požadavky příslušné části ISO 3834 (viz tabulka).

Tabulka -  Obecné požadavky na svařování dle EN 1090-3

Třída provedení

Požadovaná část ISO 3834

EXC1

ISO 3834-4 „Základní požadavky na jakost“

EXC2

ISO 3834- 3 „Standardní požadavky na jakost“

EXC3, EXC4

ISO 3834- 2 „Vyšší požadavky na jakost“.

Postupy pro svařování hliníkových konstrukcí a jejich kvalifikace

Pro třídy provedení EXC2, EXC3 a EXC4 se musí svařování provádět podle specifikací postupů svařování v souladu s ISO 15609‑1. Pro EXC3 a EXC4 se musí kvalifikace postupu obloukového svařování provádět podle ISO 15613 nebo ISO 15614‑2. Pro EXC2 se kvalifikace postupů svařování musí provádět podle ISO 15612, ISO 15613 nebo ISO 15614‑2. Pro jiné postupy svařování se musí použít  ISO 15613 a příslušná část ISO 15614, pokud je to vhodné.

Pokud se použije kvalifikace postupu podle ISO 15613 nebo ISO 15614‑2, musí se uplatnit následující podmínky:

a)     zkoušky tupých svarů nesmí kvalifikovat koutové svary;

b)     kvalifikace koutových svarů musí zahrnovat postup zkoušky uvedený v normě EN 1090-3.

Specifikace postupů svařování pro spoje dutých průřezů příhradových konstrukcí musí stanovit oblasti zapálení oblouku a přerušení svařování a použitou metodu v souladu se situací, kde se mění svary po obvodu spoje z koutového na tupý. Kde se mají přivařovat výkovky může být nutné v závislosti na tvaru výkovku vyzkoušet předvýrobní zkouškou mechanicko-technologické hodnoty svarů. Pokud není zvlášť stanoveno, odlitky se nesmí svařovat.

Pozor, norma EN 1090-3 stejně jako EN 1090-2 omezuje platnost postupu svařování WPS pokud nebyl delší dobu používán! Pro postup svařování kvalifikovaný podle ISO 15614‑2, který se nepoužíval v období mezi jedním a třemi roky, musí výrobce konstrukce provést předvýrobní zkoušku svařování, kde tvar a rozměry jsou v souladu s požadavky ISO 15614-2 a normy EN 1090-3. Vyhodnocení a zkoušení musí zahrnovat vizuální kontrolu, radiografickou kontrolu, kontrolu povrchových trhlin a vyhodnocení makro výbrusu. Jestliže se postup svařování kvalifikovaný podle ISO 15614-2 nepoužíval výrobcem konstrukce déle než 3 roky, musí výrobce konstrukce provést novou kvalifikovanou zkoušku postupu svařování.

Pro vypracování a používání WPS platí stejný vývojový diagram jako pro EN 1090-2.

Kvalifikace svářečů a svářečských operátorů

Svářeči musí mít kvalifikaci podle EN ISO 9606-2 a svářečští operátoři musí mít kvalifikaci podle ISO 14732. Pro svařování příhradových konstrukcí z dutých průřezů musí mít svářeči rovněž kvalifikaci zkouškou jednostranného svařování přípoje diagonály podle následujícího obrázku.

Obrázek - Přípoj diagonály

Musí být dostupné záznamy kvalifikačních zkoušek všech svářečů a svářečských operátorů.

Svářečský dozor

Svařování hliníkových konstrukcí pro třídy provedení EXC2, EXC3 a EXC4 musí probíhat pod dohledem svářečského dozoru, který má odpovídající kvalifikaci a zkušenosti ve svářečských operacích, jak stanoveno v EN ISO 14731. Norma EN 1090‑3 rozlišuje následující stupně znalostí svářečského dozoru:

  • B (Basic), základní znalosti, odpovídá IWS
  • S (Standard), standardní znalosti, odpovídá IWT
  • C (Comprehensive), vyšší znalosti, odpovídá IWE

Pro svařování hliníkových konstrukcí musí být svářečský dozor zvolen podle následující tabulky:

Tabulka -  Požadavky na svářečský dozor pro svařování hliníkových konstrukcí

Třída provedení

Základní materiál

Typ přídavného materiálu

Typ3 a typ 4

Typ 5

Svařované tloušťky    v mm

Svařované tloušťky    v mm

t ≤ 12 a

t > 12

t ≤ 12 a

t > 12

EXC2

3xxx, 5xxx

B

S

B

S

jiný

B

S

S

S

EXC3

3xxx, 5xxx

S

S

S

C

Jiný

S

C

C

C

EXC4

Všechny materiály

C

C

C

C

a)  Koncové desky až do 25 mm

Kontrola a zkoušení hliníkových konstrukcí

V kontrolním plánu se musí stanovit požadavky na kontrolu před, během a po svařování. Jestliže se svařovaná konstrukce nebo dílec po svaření tepelně zpracují, musí se konečná kontrola po svařování provést až po tepelném zpracování. Musí se stanovit minimální rozsah kontroly svarových spojů v souladu s požadavky EN 1090-3. Opravované svary se musí kompletně kontrolovat stejnými metodami jako původní svary. Opravované oblasti se musí uvést v dokumentaci provádění. Žádný spoj se nesmí bez zvláštního schválení znovu svařovat ani jakákoliv část svaru opravovat více než dvakrát.

Uvádění ocelových a hliníkových konstrukcí na trh EU

Ocelové a hliníkové konstrukce spadají do kategorie stavebních výrobků a jejich dodávání na trh EU musí být v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 (označovaná též CPR) a harmonizovanou normou EN 1090-1.

Obecně podle směrnice CPR platí, že pokud se na stavební výrobek vztahuje harmonizovaná norma, musí výrobce při uvedení tohoto výrobku na trh vypracovat prohlášení o vlastnostech (dříve prohlášení o shodě). Výjimky z povinnosti vypracovat prohlášení o vlastnostech rovněž stanovuje směrnice CPR. Vypracováním prohlášení o vlastnostech nese výrobce odpovědnost za shodu stavebního výrobku s vlastnostmi uvedenými v prohlášení. Obsah prohlášení o vlastnostech je stanoven směrnicí CPR.

K těm stavebním výrobkům, pro které výrobce vypracoval prohlášení o vlastnostech v souladu se směrnicí CPR se připojí označení CE. Připojením označení CE nebo tím, že označení CE nechají připojit, výrobci dávají na vědomí, že nesou odpovědnost za shodu stavebního výrobku s vlastnostmi uvedenými v prohlášení, jakož i za soulad se všemi příslušnými požadavky stanovenými směrnicí CPR. Vzhled CE značky pro ocelové a hliníkové konstrukce je stanoven harmonizovanou normou EN 1090-1.

Výrobce před uvedením konstrukce na trh musí prokázat shodu konstrukce. U ocelových a hliníkových konstrukcí dle EN 1090-1 se používá systém prokazování shody 2+. U systému 2+ je součástí prokázání shody certifikace systému řízení výroby u výrobce. Certifikaci musí provést Oznámený subjekt na základě počáteční inspekce v místě výroby a pravidelného průběžného dohledu. Norma EN 1090-1 definuje úkoly v procesu prokazování shody konstrukce podle následující tabulky.

Tabulka -  Stanovení úkolů pro hodnocení shody konstrukčních ocelových nebo hliníkových dílců

Úkoly

Úkoly za které zodpovídá výrobce

Počáteční zkouška typu

Řízení výroby (FPC)

Vzorky, zkoušení a kontrola ve výrobně

Úkoly oznámeného subjektu

Certifikace řízení výroby (FPC) oznámeným subjektem se zakládá na:

počáteční inspekci v místě výroby a řízení výroby (FPC)

průběžném dohledu, posuzování a schvalování řízení výroby (FPC)

Copyright 1996 - 2018 DOM - ZO 13, s.r.o. | Design logo: srab srab | XHTML 1.0 VALID